MICHALSKÉ NÁVRŠÍ

Kaple sv. Jana Sarkandra

Nejmladší z významných děl olomoucké církevní architektury, kaple sv. Jana Sarkandra, je prací Eduarda Sochora z let 1908–1912. Novobarokní stavba, inspirovaná českou dienzenhoferovskou tradicí, vznikla na místě starší kaple Všech svatých mučedníků nad někdejší městskou věznicí. Z ní zůstala zachována podzemní apsida, nad kterou projektant rozvinul převýšenou hmotu novostavby, završenou kupolí s lucernou. Odtud dopadá díky kruhovému otvoru v podlaze proud světla až do suterénu na dochované památky Sarkandrova mučednictví.

Kostel sv. Michala,

Dominikánský klášter

Díky poloze na vrcholku Olomouckého kopce a především pro tři charakteristické kupole na osmibokých tamburech je kostel sv. Michala z daleka viditelnou dominantou olomouckého panoramatu. První moravskou kupolovou architekturu z let 1673–1699, která původně náležela klášteru dominikánů, projektovali s využitím starší gotické stavby Giovanni Pietro Tencalla a po něm i vídeňský Domenico Martinelli. Jednolodní interiér chrámu je po stranách rozšířen kaplemi a na východě uzavřen obdélným presbytářem.

Ze staršího středověkého kostela zůstalo zachováno jedno z klenebních polí v sakristii a zvonice, založená roku 1482. Ke kostelu přiléhá z jižní strany gotický ambit, který patřil původně klášteru dominikánů a jehož stavební historie sahá před rok 1380. Tímto rokem je totiž datována kaple sv. Alexia, přístupná právě z ambitu. Samotné budovy kláštera byly barokizovány na přelomu 17. a 18. století a jejich průčelí bylo roku 1842 obohaceno o klasicistní sloupový portikus podle návrhu architekta Antona Archeho.