HORNÍ NÁMĚSTÍ

Radnice

Budova olomoucké radnice, která vévodí Hornímu náměstí, představuje již po šest staletí symbol hospodářského a politického významu někdejšího královského hlavního města Moravy. Dnes je nejvýznačnější stavební památkou olomoucké světské architektury s veřejným nebo reprezentativním posláním, která stále slouží svému původnímu určení. Dodnes je sídlem úřadu městské samosprávy.

Stavbu radnice s kupeckým domem povolil Olomouci výsadou z roku 1378 moravský markrabě Jošt Lucemburský. Původně se jednalo o dřevěnou stavbu, která někdy kolem roku 1417 vyhořela. S novou stavbou se začalo na prahu dvacátých let 15. století, tentokrát již z lomového kamene a na půdorysu, který zůstal zachován až do dnešní doby. Rozlehlá budova se třemi křídly kolem obdélného dvora v sobě tehdy zahrnovala obě základní funkce radnicea tržnice. Přízemí honosnějšího východního křídla dominovala dvojlodní vstupní síň s křížovými klenbami (mázhaus), ke které v nitru stavby přiléhalo vřetenové schodiště do patra. Po něm bylo možno vystoupit k zasedací síni rady a k městské kanceláři, propojené s místností archivu v patře radniční věže. Přízemí severního a jižního křídla stavby sloužila jako krámy olomouckých kupců. Byla proto rozdělena na prodejní kvelby, jednotlivě přístupné portálky ze dvora. Přibližně ve východní třetině délky obou křídel se nacházely průchody, spojující nádvoří s prostorem před radnicí. Tato stavební etapa skončila kolem roku 1443 zastřešením radniční věže.

Zásadní proměnou ve vznosné sídlo prošla radnice až během dvacetiletí, kdy Moravu ovládl uherský král Matyáš Korvín a kdy byly položeny základy budoucího rozkvětu Olomouce v 16. století. Počínaje rokem 1474 se přestavba nejdříve dotkla obou křídel původního kupeckého domu, která byla zvýšena na dvoupatrová. Podstatnou část prvního patra jižního křídla zaujal dvojlodní klenutý sál městského soudu. V patře severního křídla byl nově vybudován sál zvaný Publikační. Obě podélná křídla radnice byla nově propojena křídlem západním, do kterého rada umístila kanceláře správy městských statků. V jeho přízemí vznikla zvenčí přístupná místnost městské váhy a sousední kupecké krámy pod soudním sálem byly proměněny na zbrojnici, strážnici, vězení a mučírnu.

Vlídnější tvář obracela radnice směrem severním, kde právě v této době pozdně gotické přestavby vznikl v sousedství radniční věže monumentální zděný výklenek orloje, zaklenutý lomeným obloukem (viz kapitola orloj). Na protilehlé straně východního radničního křídla byla soustředěna pozornost ke kapli sv. Jeronýma v prvním patře, dokončené roku 1488. Síťová klenba její lodi je rozložena na nepravidelně vyložených konzolách a presbytář je vysunut z těla stavby radnice v podobě trojbokého arkýře, zaklenutého ranou krouženou klenbou, první svého druhu na sever od Dunaje. Zvenčí spočívá tíha arkýře na figurální konzole – mužském poprsí, interpretovaném jako zpodobnění autora stavby.

Jedinou součástí radnice, která patrně nebyla podstatně dotčena pozdně gotickými úpravami, zůstávalo na konci 15. století její východní průčelí. Prvním doloženým letopočtem změny jeho podoby je až rok 1529, kdy byla nejdříve přestavěna a nově zaklenuta radní síň. Součástí úpravy síně se stalo i osazení renesančního portálu, inspirovaného vzorem radniční kaple sv. Salvátora ve Vídni. Korunou této části stavby se stala manýristická lodžie, vybudovaná v roce 1591 kameníkem Hansem Jostem. Lodžie sloužila kromě slavnostního nástupu do zasedací síně rady i ceremoniálním účelům. Symbolickým završením druhého století existence olomoucké radnice se v letech 1601–1607 stalo zvýšení radniční věže na současnou výšku 75 metrů. Její střecha byla nad kamenným ochozem opatřena typickou vysokou helmicí se čtyřmi nižšími jehlancovými věžičkami.

18. století se do historie olomoucké radnice zapsalo hlavně barokní úpravou fasád ve dvacátých letech. Následující století devatenácté však již přineslo pomalý ústup od minulé slávy, hlavně když se roku 1849 radnice na padesát let nuceně stala sídlem nově ustaveného krajského soudu.

Rok 1899 znamenal počátek úvah o celkovém restaurování budovy, které počítaly s okázalou přestavbou v romanticky historizujícím duchu. Úpravy, dokončené v roce 1904, se však již ve své době staly terčem oprávněné odborné kritiky.

Dvacáté století přidalo ke stavebním dějinám olomoucké radnice jen drobnosti, k nimž patří samozřejmě i nejméně slavná epizoda rekonstrukce orloje v pojetí socialistického realismu, provedená Karlem Svolinským. Devadesátá léta minulého století nakonec přinesla postupnou rekonstrukci střech a fasád, nové zpřístupnění přízemí východního křídla díky otevření galerie a kavárny Caesar i záslužné restaurování arkýře radniční kaple.

tourism.olomouc.eu