PŘEDHRADÍ

Arcibiskupský palác

Olomoucké Předhradí, vymezené ulicemi Wurmovou, Křížkovského, třídou 1. Máje a náměstím Republiky, je především enklávou barokních kanovnických rezidencí, jimž dominuje arcibiskupský palác v ose Biskupského náměstí. Starší renesanční stavbu z doby Jana Dubravia tu nechal zásadně přestavět biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna hned po svém nástupu do funkce v roce 1664. Na původní plány architekta Filiberta Lucheseho navázal v letech 1667–1685 další z Italů v biskupských službách – Giovanni Pietro Tencalla a dodal vlastní nákresy průčelí se zdůrazněným středním portálem, nad nímž byl vybudován balkón s balustrádou podle vzoru římského paláce Farnese.

TIP: Zrestaurovaný arcibiskupský palác můžete navštívit ve společnosti průvodce. Prohlídky probíhají denně (mimo pondělí) od května do září od 10 do 17 hodin, v dubnu a v říjnu pouze o víkendech. Skupiny si mohou dojednat individuální termín návštěvy.
www.arcibiskupskypalac.cz

Kostel P. Marie Sněžné

Cestou od arcibiskupského paláce do centra projdeme kolem kašny Tritonů na náměstí Republiky. O ní bude podrobnější zmínka v samostatné kapitolce o olomouckých barokních kašnách. Průčelí jezuitského kostela P. Marie Sněžné na západním konci náměstí patří ve zdejším prostředí k ojedinělým příkladům dynamické barokní architektury. Společný podíl na něm měli projektant Michael Josef Klein ze Slezska, domácí stavitel Lukáš Kleckel, kameník Václav Render jako autor portiku s tordovanými sloupy a sochař David Zürn, z jehož dílny vzešly sochy v nikách fasády. Pojetí vnitřního prostoru se širokou lodí a dvěma řadami bočních kaplí odpovídá římskému vzoru kostela Il Gesu. Chrám byl postaven v letech 1712–1719 a stal se dominantou rozlehlé jezuitské enklávy.

Stavby Jezuitů

Jezuitské budovy v Olomouci tvoří rozsáhlý urbanistický komplex, který zasahuje od Předhradí (náměstí Republiky) až k po východní úpatí Michalského vrchu (Denisova a Univerzitní ulice, Univerzitní náměstí). Tvoří je soubor vrcholně barokních objektů, k nimž vedle kostela
P. Marie Sněžné patří kolej (1718 až 1722), školní budova (1701–1708), starý a nový konvikt (1660–1667 a 1721–1724), seminář sv. Františka Xaverského (1717–1720) a kaple Božího Těla. Stavba na oválném půdorysu, vložená v letech 1721–1724 mezi školní budovu staré univerzity a jezuitský konvikt v Univerzitní ulici, je dílem olomouckého architekta Jana Jakuba Kniebandla. Prostorové řešení interiéru upomíná na Berniniho kostel sv. Ondřeje na římském Kvirinálu a vyniká celistvým pojetím malířské a sochařské výzdoby na téma legendárního vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Kumány, ke kterému mělo poblíž Olomouce dojít roku 1241. Spolupracovali na něm malíři Jan Kryštof Handke a Jan Drechsler se sochařem Filipem Sattlerem.